Ztratil jsem se v Norsku?

Nemám rád léto, vedro, mhd a podobný nelidský věci, to prostě není pro mě, takže když jsem plánoval, kam do zahraničí přes prázdniny s přítelkyní vyrazíme, tak rozhodně někam, kde nebude nejlépe ani jedna ze zmíněných věcí. Nakonec zvítězilo Norsko, konkrétně Bergen. Severské země mi jsou sympatické, tak proč se nepodívat tam, kde jsem ještě nebyl a k tomu, když to splňuje mnou vymezená, náročná kritéria.

Do Norska jsme samozřejmě letěli, což není nic neobvyklého, ale pro mě to dost neobvyklé bylo, protože to bylo moje poprvé, hah. Cejtil jsem se, jak kdybych se vrátil zpět do dětství, protože jsem byl na všechno natěšenej a zvědavej.  Přípravu jsem trochu podcenil, protože jsem si nebral pas, ale jenom občanku. Když jsem si dohledával info, jestli to takhle stačí, tak by mělo, ale vzhledem k tomu, co se děje ve světě jsem podvědomě čekal, že nastane nějaký problém. Navíc, když jde o mě…přijde mi, že vždycky, když se něco někde někomu může stát, tak se to stane právě mně. No, občanka naštěstí prošla úplně v pohodě a pak mě čekala procházka skrze detektor kovu. Pokud cestujete s přítelkyní, tak tím detektorem projděte, co nejpozději, tedy abyste pak hned museli nastoupit do letadla, protože na druhé straně jsou POUZE obchody s kosmetikou a co bude dál následovat ani nemusím říkat.

Po hodině a půl, podle přítelkyně asi 10 minutách, jsme se dostali z obchodů a mířili do letadla. Tím, že jsem letěl poprvé, tak jsem chtěl sedět u okýnka, abych něco viděl a fakt zažil ten pocit, že jsem letěl. Oficálně jsme měli odlítat kolem sedmé, takže viditelnost už byla trochu horší, ale jak jsem se vyhnul problému s občankou, tak problém nastal až v letadle. Problém se vyjímečně netýkal mě, ale letadla, které mělo nějakou závadu, takže jsme vzlétli asi o hodinu později, kdy už viditelnost byla nulová. Zpět jsme sice už letěli za světla, ale musím říct, že se mi stejně nakonec víc líbila ta noc, která letu přidávala zvláštní atmosféru.
Další podcenění našeho výletu bylo v tom, že jsme úplně neřešili to, jak se dostat z letiště do hotelu. Na chvíli připadalo v úvahu taxi (UBER tam nejezdí), ale to jsme hned vzápětí zavrhli. Až se později rozepíšu o tom, jak je to v Norsku cenově, tak pochopíte proč. Našli jsme dvě možnosti, tramvaj (klasické mhd) a autobusy, které rozváží lidi z letiště přímo do centra do nejznámějších hotelů. Z letiště jsme se dostali kolem jedenácti hodin večer a vůbec jsme nevěděli kam jít, kde je nástupiště, jestli to ještě jezdí, jakým směrem atd. Naštěstí kousek od nás stál autobus, který vypadal jako ten, do kterého jsme se potřebovali dostat. Trochu bezmyšlenkovitě jsme tam skočili a pak až zjišťovali, jestli je to ten správný…BYL, díky bohu! To hlavní vzrůšo ale teprve mělo přijít. Řidič mikrofonem oznámil, jaké budou zástavky a jak dlouho se tam cca pojede. Nejdřív to říkal Norsky, což je dost zvláštní a směšnej jazyk a pak Anglicky. Zvuk z mikrofónu nebyl zrovna nejlepší, ale tak nějak jsme z toho, co jsme slyšeli usoudili, že máme jet až na konečnou. Dorazíme na konečnou, venku tma, hustý déšt a zapínáme navigaci, abychom zjistili, jak se dostaneme do hotelu. Mělo to být asi 10 minut chůze, ale podle navigace to vycházelo na nějakých 40 minut??? Řidič nám oznámil, že jsme neměli vystoupit na poslední, ale na první zastávce. Tak co teď žejo? Naštěstí pan řidič byl extrémně vstřícnej, hodnej a ještě tisíc dalších komplimentů bych mohl použít, a sám se nabídl, že nás odveze zpátky a pokud nikdo cestou nenastoupí, tak nás zkusí odvézt, co nejblíž k hotelu. Teď mi řekněte, jestli by se tohle stalo v Česku? Myslím, že ne. Cestou zpátky nikdo nenastoupil, takže jsme nakonec vystoupili asi 100 metrů od hotelu. Kdyby se nám nedostalo téhle pomoci, tak do toho hotelu jdeme ještě teď.
Věc, která tě napadne, až když jdeš do hotelu je, jestli vůbec po půlnoci budou mít otevřeno a bude někdo na recepci. Otevřeno nebylo. Dovnitř se člověk mohl dostat pouze na hotelovou kartu a jelikož jsme ještě nebyli ubytovaní, tak jsme ani žádnou neměli. Druhý zázrak onoho večera byl, že zrovna v té době do hotelu přicházeli i další lidé, kteří nás pustili dovnitř. Recepce byla otevřená, takže jsme se zapsali, ubytovali a tím zakončili první den v Norsku.

Ubytovaní jsme byli v hotelu Magic, což je hotel, ve kterém se cítíte jako v Matrixu nebo ve videohře. S podobným interiérem jsem se nikdy, nikde nesetkal a už vůbec ne v hotelu. Někomu se to líbit nemusí, ale mně to naopak přišlo cool, neobvyklé, a jen tak na to nezapomenete. Měli jsme menší pokoj na konci chodby s výhledem na místní ulici. Pokoje byly menší, ale o to útulnější a k tomu dotykové, dotykové? Skrze jedno dotykové tlačítko/displej jste ovládali osvětlení celého pokoje, což pro mě podtrhovalo ten netradiční design. V hotelu jsme pouze snídali, protože mít plnou penzi by bylo dost časově svazující. Snídaně byly podávany ve formě švédských stolů v hotelové restauraci, která byla v nejvyšším patře a byl z ní krásný výhled na Bergen.
Tak a teď zas zpátky k našemu programu. Druhý den jsme prochodili skoro celé centrum, fyzicky jsme si sáhli na dno :D. Koukli jsem do Bryggenu, což je historická a zároveň nejstarší část Bergenu a jedno z největších lákadel tohohle města. Jakmile jsme se tam dostali, cítil jsem se, jak kdybych se vrátil 100 let dozadu, což v tomhle případě považuji rozhodně za plus. Sice se mi líbí modernější architektura, ale tohle mě úplně odčarovalo. Domy vypadají, jak kdyby byly z papíru, každý druhý je obchod se suvenýry nebo restaurace, ale všechno to působí naprosto přirozeně, žádná obrovská lákadla typu, pojďte nakupovat k nám, obří slevy a podobně.
Nevím, kolik z vás ví, že Norsko je jedna z nejdražších zemí v Evropě. Tak nějak jsem to před odletem věděl, ale říkal jsem si..tak chleba nebude za 30,- korun, ale třeba za 40,-, nějak to těch pár dnů přežiju haha. No, realita byla úplně jiná. Zmíněný chleba byl za stovku a všechno zboží bylo minimálně třikrát dražší, což už peněženka docela pocítí. Na to, abychom si vařili sami nebyl úplně čas a ani chuť, obzvlášť, když jste na dovolené, takže jsme nakonec skoro každý den jedli v Burrito Locco, což bylo cenově a chuťově asi nejlepší řešení. Taky jsme jednou, dvakrát zašli do mekáče, kde mě překvapilo, že u každého jídla byly dvě cenovky. Po optání jsem zjistil, že jedna cena je, když jíte uvnitř a druhá, když si jídlo berete sebou. Jako student VŠE bych čekal, že levnější bude, když se najíte uvnitř, protože je šance, že si ještě něco přiobjednáte, ale bylo to přesně naopak.
Po Bryggenu jsme se přesunuli přímo do centra, které bylo značně modernější a proloženo skrz na skrz obchody. Vůbec tomu není tak, že by jako u nás na každém rohu byla Zara, Bershka a podobné obchody…sotva jsme našli háemko. Norové si zakladají na svých obchodech nebo aspoň to jsem z toho usoudil. Zaru, Bershku a další jsme tu tedy nenašli, ale jsou tu obchody, které prodavají sortiment na podobné brdo, ale jmenují se jinak a jsou asi „domácí“. Hezké věci se tam určitě dají najít. Navštívili jsme Weekday store, což je obchod, který u nás nenajdete, ale stále nabírá na popularitě. Osobně bych to přirovnal k topshopu, cenově to byl rozhodně jeden z těch dostupnějších obchodů.  Stejně jako jsme nenašli Zaru a podobné, tak se nám ani nepodařilo najít Footlocker, ale obchodů s botami tam je dost, ale jeden bych vyzdvihl a to Pharma. Jde o menší, zapadlý obchůdek v centru, který teď už funguje cca kolem měsíce. Když jsme tam byli my, tak prodávali pouze tenisky (teď už možná i oblečení), spíše „vyhajpovanější kousky“ a modely, které se k nám dostaly asi až 14 dní po našem příjezdu.
Druhý den bych uzavřel příběhem asi z nejdivnějšího obchodu, který jsem si kdy navštívil. Šlo o menší vetešnictví, které bylo až po strop zaplněno hromadou krámů. Bylo jich tam tolik, že se nedalo skoro hnout a museli jste se pohybovat fakt opatrně, abyste něco neshodili. Byly tam zvláštní věci, jako například žiletka (možná i použítá), ale pak i různé zajímavé sošky a podobně..chtěli jsme si něco vzít na památku, ale člověk, kterému to patřilo byl trochu blázen a za věci, o kterých ani nevěděl , že má, chtěl částky vyšší, než ve vyhlášených obchodech, kde ty věci jsou zcela nové.
V Bergenu každý třetí den, né-li častěji prší, ale doposud nám počasí poměrně vycházelo, ale třetí den se to pomalu začalo kazit. Dopoledne jsem byl fotit s místní fotografickou špičkou Franciscem, takže všechny ty profesionálnější fotky má na svědomí právě on. Focení se protáhlo na několik hodin, protože jsme si sedli, takže jsme toho nakonec nafotili víc, než bylo v plánu. Odpoledne po focení dost hustě pršelo, tak jsme s přítelkyní jenom na chvilku skočili do centra a když se udělalo trochu lépe, tak jsme vyjeli lanovkou na jednu z nejvyšších hor Bergenu, Mt.Floyen. Nahoře byly menší obchůdky, restaurace a hlavně dokonalý výhled na celý Bergen. I když nahoře byla zima a silný vítr, tak to za ten výhled určitě stálo. K večeru jsme se stavili v místní večerce, která neměla úplně běžný Norský sortiment, ale spíše věci z Asie nebo Indie. Pokoupili jsme pár dobrot k večeři a tím zakončili náš předposlední den v Norsku.

Odlítali jsme o půl páté, takže i poslední den jsme měli čas ještě něco podniknout. Rozhodli jsme, že se podíváme do zbytku do centra, které jsme ještě nestihli projít a dáme závěrečné Burrito. Kromě zmiňovaného obchodu Pharma jsme objevili ještě jeden – Pepper, možná i lepší, kde se prodávaly značky jako CDG nebo Gosha – aktuální kolekce, které u nás kluci resellí a tam leží ještě doteď 🙂Pak jsme skočili na oběd, do hotelu pro věci a pak tramvají až přímo na letiště. Tentokrát jsme odletěli jen s pár minutovým zpožděním a v pořádku se vrátili do Prahy.

Bergen není místo, kde bych chtěl žít, ale rozhodně jsem si výlet užil a považuji to za dobrou a zajímavou zkušenost. Trochu jsem se bál, že tři, respektive čtyři dny budou málo, ale Bergen je malé město a nakonecto bylo úplně akorát. Na svůj Instagram jsem přidával stories z Norska, takže pokud mě sledujete, tak jste některé věci, o kterých tady píšu viděli i „naživo“, tudíž víte trochu víc, o čem mluvím. A pokud mě nesledujete, tak začněte – @pribyltomas.

Comments are closed.